Ženy často preceňujú svoj vek

Ženy často preceňujú svoj vek

    • Zdieľaj:
  • 0

Presne to tvrdí pôvabná kostýmová výtvarníčka a poradkyňa v oblasti osobného sytlingu Dagmar Březinová, ktorá vydala knihu V každém věku stát za hřích.

Tá sa krátko po vydaní stala bestsellerom na českom trhu.

„Žena by chcela stáť za hriech v každom veku,“ myslí si. Sama je chodiacou reklamou na ženskú krásu nepoznačenú vekom.

Kamzakrásou.sk vám prináša ďalší úryvok z  knihy, v ktorej nájdete vyše 205 strán tipov a trikov, ako zostať IN v každom veku.

Ženy často preceňujú svoj vek

„Zmučené intelektuálky ve vytahaných svetrech…
přesně vím, o čem to mluvíš.
Bůhví proč chodí v pohorkách, flanelových košilích a neforemných kalhotách, co nosí řidiči náklaďáků.
Pak se diví, proč nemají kluka.“

1/ Když máš prsa, tak nos prsa!
Nosit prsa znamená nemít ohnutá záda, nechodit bez podprsenky a nenosit zaprané, vytahané (navíc pánské) nátělníky.

2/ Když máš pás, tak nos pás!
Zabít pás nabíranými pantalony či volným svetrem špinavé barvy je zločin páchaný na vlastním těle.

3/ Když máš zadek, tak se nosí „zadek“!
„Nosit zadek“ znamená elegantně a s požitkem prožít každý houpavý krok. „Prožívat krok“ znamená nést na trh své ženství. Pozor! Vždycky je kolem dostatek vnímavých diváků.
Necupitat jak baletka, neklátit se jak opilec ani rázovat vojenským krokem.

4/ Když jsou nohy, tak jsou oholené. V průsvitných punčochách nebo legínách a v adekvátní obuvi. A to obzvláště pokud jsou to nohy DLOUHÉ!
Ale ani pokud nejde o nohy dlouhé, neobouváme „traktory“ či jiné pohorky ubíjející náš sex-appeal. Kdo jezdí na traktoru, ať se přihlásí, dostane výjimku!
Ovšem pak si na nezájem mužů nesmí stěžovat.

5/ Když máš vlasy, tak nechoď vyholená jako Jednotka rychlého nasazení.
Obzvláště vlasy dlouhé jsou jedinečným sexuálním symbolem už od úsvitu dějin. Vzdávat se jich je naprostým bláznovstvím.

Měla jsem v práci mladou kolegyni. Kromě výše uvedeného typu oděvu měla v uchu zavírací špendlík, potetovanou paži, podivně usedlé brýle a obhroublý slovník.
Když jsem ji jednou přistihla při pláči, svěřila se mi se svými trabli s chlapci. Ignorovali ji a ona nevěděla proč. Teprve až v pětadvaceti pochopila, že zakopaný pes je ukryt v nevábném oblečení asexuálního typu. Poté, co se změnila vizuálně v ženu, nastal okamžitý obrat k lepšímu.

Jestliže je svět rozdělený na muže a ženy, pak já mám jednoduchou volbu. Jsem žena! A kdo je víc…

Ženy často preceňujú svoj vek

Miluji odložené obaly.


Inspirují, nutí mě k dalšímu ztvárnění.
Většinou je obracím lícem dospod a znovu slepím do původního tvaru.
Takto získanou krabici pak potahuji dekoračním papírem či textilem, který mi v interiéru ladí.
Horní víko pak polepím třeba sádrovými andělíčky.
Jestli mají mí přátelé o něco zájem, pak je to moje obalová technika.
Všechny ty krabice na boty, černé, bílé či barevné.
A uvnitř se kdysi skvěly ty jedinečné drahé kozačky od Louise Vuittona či kabelka od Prady, darované z lásky.
Někým, kdo už je minulostí.
Někým, pro koho jsem měla tenkrát tu závratnou cenu lodiček od Versace.
Tak tyto krabice opatřím prázdnými flakony od parfémů v roli rukojeti.
Ty pak začlením do interiéru jako umělecké předměty.
Prázdné flakony od parfémů! Kolik je v nich výtvarného mistrovství. Kolik je v nich vzpomínek na dárce.

 A když k nim přivoníte, vždycky je v nich alespoň závan té nenapodobitelné doby, kdy byly darovány. Ta vůně toho muže tenkrát… Ta vůně toho nenapodobitelného, dávno zapomenutého okamžiku. Tak „zavražděte“ takový flakon jenom proto, že už je prázdný… A nechceme snad mít takovou vzpomínku neustále na dosah? V jiné formě?
Takže to je a navždy zůstane jenom vaším tajemstvím…
„To je Vetiver!
Myslím ten parfém…
Ty ho stále používáš…!
To je nádherné!“zvolala „má dávná láska“ vítězně, když mě po třiceti letech znovu objala.
„Vetiver…?!“ Už jsem zapomněla, že jsem ho kdy používala… Byla to pánská vůně a byla v tom má revolta.
„Ale ten se už jistě dobrých třicet let nevyrábí…“
Ta vůně, to jsem byla já. Byla to vůně naší lásky a té doby… A byla spojená navždy jen a jen s námi, i když už se dávno voním úplně jiným novým parfémem.
A nebyly snad v minulosti ukryty právě v krabicích od bot ty nejkrásnější dopisy lásky?
Myslím na to, jak ta moje láska k tobě začala… krok za krokem… Začal jsem čím dál tím víc myslet na tebe, na nás a cítil jsem, jak se měním. Najednou jsem mohl s někým trávit hodiny a hodiny a neměl jsem pocit, že už musím jít. Mohl jsem se na tebe nekonečně dívat, nekonečně se tě dotýkat i téměř nekonečně dlouho tě milovat. A když jsi odešla, tak jsem propadal zoufalství. Ta nekonečně dlouhá čekání na sms. Ty nekonečně dlouhé hodiny do dalšího setkání. Bože, počítám už i minuty, než tě znovu uvidím. A najednou ta úleva, když máš pro mě alespoň chvíli. Stala jsi se součástí mě. Stala jsi se součástí mého života.
Děkuji ti za ten dárek, živote!

Second hand jako umění „jak zabít dvě mouchy jednou ranou“.

Ženy často preceňujú svoj vek

Moje přítelkyně Dita investovala v second handu celé jedno euro do krátkého semišového kabátku hnědé barvy na zip. „S bílou blůzou pro mě – doplněné kravatou pro mého šestiletého syna Dana do divadla. Máme totiž momentálně stejnou postavu. S ekonomickým využitím této investice jednoho eura jsem velmi spokojená.“
Není divu.
Dita totiž komentuje v televizi pořad Kde jsou mé peníze? Když se vám podaří takto zabít dvě mouchy jednou ranou, taková radost vám vydrží i několik let.
Noste dárky, které dostáváte z lásky či přátelství – je v nich ukryté kouzlo.
V době, kdy jsem žila v Lisabonu, jsem krátce zaměstnala černého kuchaře z Mozambiku. Když končil, dal mi malý kamínek. „Šamani mého kmene tvrdí, že když u sebe budete nosit předmět někoho, kdo to s vámi myslí dobře, pak se vám nemůže stát nic zlého.“ Už je to dlouho, ale pořád ho nosím v kabelce.
Emoce obsažené v náhrdelnících, náramcích, šálách či náušničkách nás chrání neviditelnou hradbou před každodenním stresem.
Jen si vzpomeňte na ten blažený pocit ve chvíli, kdy jste byla obdarována.
Jedno čím.
Na tu euforii z toho nového, co přibylo zčistajasna do vašeho života.
Šperky, stejně tak jako předměty mých milovaných, jsou jako strážní andělé převádějící mě každý den přes propast života.
Stačí, když se na ně podívám, a vybaví se mi dárce!
Každý den tak beru do ruky peněženku z hadí kůže, kterou mi darovala Helena, stejně tak jako velkou nákupní kabelu od Ully nebo mobil od Martina. A jsem ráda, že je mám. Ullu i Helenu i Sonju i Martina a všechny své milované.

Viac o knihe V každém věku stát za hřích.

Bestseller Dagmar Březinovej môžete vyhrať v našej súťaži priamo TU.

Zdroj foto: www.bux.sk, www.stuff.co.nz,

    • Zdieľaj:
  • 0
Návrat hore
Autor článku

  • Pred komentovaním musíte byť prihlásený!

  • Nie ste ešte zaregistrovaný?

Pre zapojenie sa do diskusie alebo súťaže je potrebné mať u nás na webe registráciu a byť prihlásený. Pokiaľ registráciu nemáte, vytvoríte si ju - TU.
A následne sa stačí prihlásiť a odpovedať na súťažnú otázku.

0 komentárov

Čo čítajú ostatní

Vysoký konský chvost je za zenitom. Vieš, aký účes sa nosí dnes?
Vlasy

Vysoký konský chvost je za zenitom. Vieš, aký účes sa nosí dnes?

  • 12
  • 22.05.2021
Ryža a ryžový olej v kozmetike: Tajomstvo krásnej pleti Japoncov i Chorvátov
Telo

Ryža a ryžový olej v kozmetike: Tajomstvo krásnej pleti Japoncov i Chorvátov

  • 8
  • 09.04.2021
Už žiadne bolestivé vyrážky! Vyrob si domáci krém na holenie nôh
Telo

Už žiadne bolestivé vyrážky! Vyrob si domáci krém na holenie nôh

  • 8
  • 30.05.2021
TOPlist